O PROJEKTU

Je umělecký projekt, jehož cílem je uvést zajímavé umění mladých tvůrců do veřejného prostoru, oživit ho tím, provokovat a přinést nové impulsy do diskuse o budoucí podobě Václavského náměstí.

VáclavART chce podpořit mladé, začínající umělce, dát jim možnost prezentovat svou práci a talent a pomoci jim v jejich uměleckém rozjezdu.

Třetí ročník představuje 26 sochařských děl od 12 mladých umělců, studentů či absolventů zejména z ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina pražské Akademie výtvarných umění.

Václavské náměstí se tak na čtyři týdny (od 10. září do 7. října 2019) zaplní sochami. Hlavní část výstavy proběhne ve středovém pruhu v horní polovině náměstí, některé sochy budou instalované v pasáži U Stýblů (Alfa), v módním domě VAN GRAAF, v Hotelu Jalta či v paláci The Forum.

Výstavu pořádá Sdružení Nového Města pražského, z.s a vznikla za podpory Městské části Praha 1.

PATRON VÝSTAVY

„Příběh, vize, myšlenka, která získává fyzický rozměr je podle mě zázrak. Výrazové prostředky se vyvíjejí. Nové technologie, konceptuální umění, ….. sochařství obohacují. Socha je ale pořád nezastupitelná, protože člověku nemůže zmizet vášeň pro hmotu… Václavské náměstí je jakási „aréna reality“ rychle ukáže jaká věc je schopna se prosadit, žít sama o sobě bez vysvětlivek a obohatit prostředí. Tato nesmírně důležitá zkušenost je pro mladé sochaře zároveň výjimečnou příležitostí představit se široké veřejnosti.“ říká o výstavě a svých studentech Lukáš Rittstein, vedoucí sochařského ateliéru Akademie výtvarného umění v Praze.

POŘADATEL

Sdružení Nového Města pražského (SNMP)

Sdružení Nového Města pražského vzniklo před 14 lety (2005). Vyvíjí aktivity směřující ke kultivaci a rozvoji centra Prahy a zejména Václavského náměstí jako klíčového veřejného prostoru naší země. Pečuje o něj a zároveň vyvíjí tlak na orgány státní správy a samosprávy, aby o něj pečovaly též. Členové spolku chtějí, aby jak centrum Prahy, tak i Václavské náměstí bylo místem, kde obyvatelé i návštěvníci Prahy rádi tráví svůj čas a na které můžeme být všichni hrdí. Místo inspirující a důstojné.

Spolek zastupuje občany a dále významné firmy, obchody, banky, hotely, restaurace, paláce a rezidenty sídlící na Václavském náměstí a v jeho okolí. Hlavním posláním spolku je péče o toto unikátní místo a jeho rozvoj. Jeho členové si uvědomují, že nedílným prvkem funkční společnosti je její občanský sektor, který vytváří aktivní občanskou společnost, která se má v případech nesprávného směřování věcí veřejných stát tlumočníkem postojů široké veřejnosti, upozornit na problémy a přispět k nápravě v těch případech, kdy se zásahy státu ukazují nedostatečné či škodlivé. Funkční občanská společnost pak zejména motivuje občany k tomu, aby se aktivně podíleli na fungování společnosti, na rozhodování či řešení problémů a posiluje jejich vědomí o sounáležitosti a odpovědnosti za věci veřejné jako „své věci“.

Více na: www.CentrumPrahy.cz

LUKÁŠ RITTSTEIN

(1973) je český sochař charakteristický svými abstraktními i reálnými biomorfními sochami. Rittsteinovou sochařskou tvorbou prostupuje fenomén dialogu mezi různými sochařskými přístupy a materiály. Veliký vliv na Rittsteinovo dílo měly jeho cesty na Papui Novou Guineji v letech 1997-2008, které podnikl s malířkou a fotografkou Barborou Šlapetovou. Za své dílo získal Cenu Jindřicha Chalupeckého (1999) určenou mladým talentovaným umělcům a také Cenu Magnesia litera (2005) za knihu, kterou napsal společně s Barborou Šlapetovou Proč je noc tak černá.

KURÁTORKA

PHDR. IVONA RAIMANOVÁ, KURÁTORKA

Historička umění, kurátorka, pedagog. Vystudovala dějiny umění a italštinu na FFUK v Praze.

Od roku 2014 přednáší filozofii uměleckého projevu a dějiny umění na vysoké škole Art&Design Institut v Praze a od roku 2002 dějiny umění v mezinárodním programu USAC při Karlově univerzitě v Praze. V roce 1996 působila jako hostující pedagog na Bard College, Center for Curatorial Studies, New York, USA. V letech 1991-92 jako asistentka na AVU v Praze.

V letech 1991-93 pracovala jako vedoucí výstavního programu Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě. Poté působila jako kurátorka v galerii Rudolfinum v Praze (do roku 1999) a v roce 1996 jako externí kurátor v Národní galerii v Praze. Byla kurátorkou výstavy Útěk a exil v umění pro UNHCR na Pražském hradě (2002). V 80. letech pořádala alternativní výstavy v klubech Futurum a Blatiny v Praze. Od roku 1983 uskutečnila jako kurátorka na 80 výstav.

V roce 2003 byla spoluzakladatelkou a poté ředitelkou obecně prospěšné společnosti Spacium, o. p. s., zaměřené na umělecké projekty ve veřejném prostoru. Mezi lety 2004-2012 zastávala funkci ředitelky Nadačního fondu pro rozvoj území Městské části Praha 3 se zaměřením na kultivaci veřejných prostranství.

V 80. letech 20. století se podílela na vydávání samizdatového časopisu Někdo něco o současném umění. Je autorkou textů v katalozích, časopisech, výtvarných slovnících a internetových databázích o díle současných umělců, zejména sochařů. V roce 2009 vydala knihu V prostoru 2000, která pojednává o tvorbě současných českých umělců, pracujících s prostorem.

SLOVO KURÁTORKY

Umění ve veřejném prostoru provází lidskou civilizaci od nepaměti. Ve starších dobách plnilo umění zejména funkci náboženskou, nebo oslavovalo panovníka, či prezentovalo jiné mocenské ideje. Během dvacátého století se role díla ve veřejných místech změnila. Umělci vyšli ze svých ateliérů do ulic a začali představovat svoji osobní tvorbu, jež hledá progresívní způsoby vyjádření v opozici vůči konvenčním uměleckým postupům a jež se mnohdy svým obsahem vymezuje kriticky k oficiálním celospolečenským tématům své doby.

Dílo současných výtvarníků není už dlouho odkázáno na uzavřené zdi galerií (navštěvované převážně jen vybranými uměleckými kritiky, nejbližšími přáteli či obdivovateli nových trendů právě se rodícího uměleckého výrazu), ale je viditelné na potkání pro všechny.

Projekt VáclavART dává šanci zejména mladým umělcům, kteří jsou otevření experimentům a mají čerstvou energii vymýšlet nezaběhané formy výtvarných projevů. A jsou odhodláni čeřit stojaté vody a vybízet k popřemýšlení nad tím, kdo jsme, kde jsme a kam směřujeme. Jejich sochy a instalace na náměstích fungují jako výzva pro nás všechny.

Ivona Raimanová

AUTOŘI

MGA. NIKOLA EMMA RYŠAVÁ, DIS

(*1990, Praha)

www.nikolaemmarysava.com

Nikola Emma se vždy zabývala s různými kreativními výrazy, takže umění pro ni bylo jasnou volbu. Od studia keramiky přes design dřevěných hraček se dostala až k sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, do oblasti, ve které se mohla plně realizovat.

Práce Nikoly Emmy jsou plné neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, emocionálních a jindy strašidelných. Stvoření často pocházejí z literatury, jejího vnitřního světa a z jejího amatérského zájmu o psychoanalýzu.

Čerstvá absolventka pražské AVU na letošní výstavě představí část svých soch, z diplomové práce, nazvané Bylo Nebylo. V té se osobitým sochařským jazykem snaží reinterpretovat gendrové role a stereotypy pomocí dětských literárních zdrojů a hravě zrcadlí negativní společenské konvence.

Nikola Emma vystavovala na různých místech v zahraničí i v České republice a studovala v Austrálii a Portugalsku.

ANNA KRNINSKÁ

(*1996, Jindřichův Hradec)

Vystudovala SUPŠ Sv. Anežky České v Českém Krumlově v oboru kamenosochařství, poté strávila 3 roky na AVU v atelieru Lukáše Rittsteina a nyní má za sebou čtvrtý ročník již v atelieru Vojtěcha Míči, kam přestoupila.

Anna je spoluorganizátorkou sympozio-festivalu Badespasstotal v České Kanadě, kde každoročně některé ze svých prací vystavuje. Ve své tvorbě se zabývá především figurou v pohybu.

Z nejnovějších děl je to např. studie aktu v pozici baletky, vydusaná z bílého cementu s vápencem nebo nadživotní skifař, kterého jste mohli vidět na VaclavARTu minulý rok.

Letos vystaví sochu Bikera vysekaného do pískovcového bloku a řadu reliefů se stejným motivem. Všem těmto aktivitám se Anna v minulosti věnovala nebo stále věnuje a mají pro ni velký význam.

RADEK MRŠTINA

(*1990, Pardubice)

http://radekmrstina.blogspot.com/

Výtvarník, jehož přístup a tvorba je spíše záležitostí alchymistickou než uměleckou. Ve víře v nalezení imaginativně – narativního kamene mudrců využívá veškeré techniky a technologie. Od kresby, řezby, modelace, odlévání, fotografování…

Radek je zakladatelem sólo projektu „Tupilak“, kde vychází z inspirace umělců-šamanů přírodních národů. Pomocí vlastních řemeslných technik a různorodého materiálu vytváří tzv. „silové objekty“.

Inspiraci nachází nejen v mytologii či v pohádkách různých kultur a etnik z celého světa, ale také třeba i z transgresivních horrorů Clive Barkera a nadčasového mága děsu H.P. Lovecrafta. Je také zastáncem teorie archetypu a kolektivního nevědomí C.G. Junga.

Souhrnem těchto různých informací, následuje proces, kdy formuluje vlastní příběhy. Ty poté vtiskuje do soch, loutek, storyboardu, aranžovaných fotografií či do samostatného psaného rukopisu s ilustracemi. Se svými vlastnoručně vyrobenými herci založili „Archetypes Toys“, kde zkoumají objektové a výtvarné divadlo.

V současnosti nastupuje do diplomového ročníku na Akademii výtvarných umění.

MICHAL ČELOUD ŠEMBERA

(*1987, Brno)

Dnes je neděle, proto sedím ve člunu.

Nevím, jak dlouho tu jsem. Ale vím, že dlouho.

Pokud bych měl říci co cítím, tak je to světlo a jeho spektrum. Vítr a to, jak ke mně promlouvá hlubokým hlasem. A voda, ta má na mou náladu velký vliv.

Sedím ve člunu, stmívá se a sním o létání.

 

 

MGA. MARIE VIDEMANOVÁ

(*1992, Mělník)

Marie vystudovala střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze, dále bakalářské studium na Fakultě výtvarného umění v Brně v sochařském ateliéru u prof. akad. soch. Michala Gabriela a nyní ukončila sochařské, magisterské studium u Mgr. akad. soch. Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarného umění v Praze.

Ve své tvorbě se věnuje tělesnosti, otisku lidského těla a haptice. Většinou jsou její sochařská díla spjatá s figurou nebo jsou zaměřena na dotyk. Ráda v divákovi probouzí touhu dotknout se jejího díla a mít i jiný než vizuální vjem.

Na výstavě VáclavART autorka představí část své diplomové práce s názvem „Interiér“. V módním domě Van Graaf na Václavském náměstí budete mít možnost vidět sochu „Petr“ (basketbalista), který je pop artově laděný v umělém probarveném mramoru a symbolizuje lampu a sochu „Andrea“, která je v bílém umělém mramoru a představuje stůl.

ADAM TENORA

(*1998, Studénka)

Adam je studentem 3. ročníku na pražské Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina.

Vystavenou prací dále prozkoumává pro něj zatím neobjevené hranice sochařství. Tentokrát zabrouzdal k břehům post konceptualismu. Předvedl poetickou dvojici ženy a kočky, která není nikterak podbízivá, jak by mohlo znít. Figury jsou naopak svébytné, nedestruované a ve svém zpracování velice jemné. V díle se zároveň snoubí romantický podtext 19. století s ironií a provokativností. Žena, hojnost, příroda, mateřství, hra, úcta.

Jeho práce jsou vždy jistým způsobem propojeny s přírodou. Dlouhodobě představuje prvky kontaktu člověka a přírody, jejich možných kontaktů a cest komunikace. Monolog jedné či druhé strany, či harmonický nebo násilný dialog.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá…

MGA. MARKÉTA KOLÁŘOVÁ

(*1993, Svitavy)

www.marketakolarova.cz

Markéta je malířkou a letošní absolventkou AVU. Ve své malířské práci se zabývá krajinou a prozkoumává její subtilní složku. Její obrazy jsou oknem do reálných či snových míst a zachycují pomíjivý okamžik a zkušenost v krajině.

Její aktuální tvorba si všímá procesu vzniku obrazu a zabývá se určitým afektivním přístupem. Tento malířský proces v sobě nese znaky performativní gestické malby, pro který je typický emotivní, nekontrolovaný způsob práce. K tomuto přístupu vedla cesta právě skrze prozkoumávání tématiky krajiny a hledání vhodné malířské formy pro zhmotnění pomíjivosti.
Snaha zachytit utkvělý moment v krajině či ideu, se střídá se zájmem o samotný proces tvorby, spojený s pohybem a energií těla.

Dříve měla na obrazech místo lidská figura, konkrétně ženská, aby divákovi tlumočila příběh obrazu. Nicméně proces malby začal figuru vytlačovat, nebo spíše pohlcovat, a transformovat do samotné krajiny. Při této skutečnosti začaly vznikat i sochy tvaru právě ženského těla, jako by byly střípky či úlomky obrazu. Lidská figura se z obrazu transformovala do sochy, avšak je stále jeho součástí.

DAGMAR MOROVÁ, DIS.

(*1990, Praha)

Dagmar vystudovala SUPŠ v Turnově a VOŠ v Jablonci nad Nisou. V současné době je studentkou AVU v ateliéru Vojtěcha Míči. Dagmar se ve své tvorbě zabývá především figurací.

V rámci výstavy VáclavART představuje dvě sochy koní, jenž jsou odkazem na historii její rodiny. Toto dílo autorka nazvala Píseň o koni. V roce 2018 realizovala pamětní desku Jana Palacha na VŠE V Praze.

 

 

JAKUB DOMINEC

(*1992, Praha)

Jakub Dominec studuje 4. rokem na pražské UMPRUM v ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida, kde se převážně věnuje malbě a kresbě.

V roce 2018 se přihlásil na stáž na AVU do sochařského ateliéru Lukáše Rittsteina, kde dostal možnost pracovat s novým médiem, které by mohl více poznávat. Možnost experimentování a příležitost nových materiálů byla pro Jakuba velká výzva, tudíž je toto směr, kterému by se chtěl momentálně dlouhodobě věnovat. Jeho zkušenosti s malbou se nyní projevují v tvorbě sochařských děl.

Na výstavě VáclavART vystavuje sochu s názvem Cyborg II., ve které se zabývá problematikou společenských menšin, např. právě kyborgů. Sám je s tímto tématem úzce spjat, a tvrdí o sobě, že je také kyborgem. V současnosti je silně zainteresován v oblasti různých lidských modifikací a experimentů, které nám dávají novou představu, až kam je možné lidské tělo posouvat.

Neustále se pohybuje okolo existenciálních otázek, hledajíc odpovědi na to, co je a co bude. Tomuto tématu by se chtěl v budoucnosti nadále věnovat a objevovat nové možnosti využití.

RADEK SMĚTÁK

(*1993, Zlín)

https://annexcendent.wordpress.com/

Radek je studentem AVU v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina. Hledá nové způsoby vyjádření ve výtvarném umění s ohledem na vývoj umění a estetiku, současně objevuje nové souvislosti a propojení výtvarné kultury akceptovatelné v aktuální společnosti. Absolvoval roční stáž v ateliéru Intermédia Mileny Dopitové, kde poznával intermediální možnosti vyjádření, nové přístupy a funkce média. Tyto poznatky dále rozšiřuje, osvojuje si stále více přesahy tvorby. Odvažuje se zacházet dále za tvorbu objektu a sochy, snaží se vytvořit si osobitý styl a vyhradit se v prostoru umění.

Radek dlouhodobě pracuje s tématy blízkými percepci, memorizaci v souvislostech přesahující do psychologie a za hranici západní kultury. Jeho hlubokým inspiračním zdrojem je omniscience v oblasti japonské současné kultury neboli inspiruje se prudkou potřebou vyrovnat se výhodě cizí kultury.

ANETA FILIPOVÁ

(*1991 Hradec Králové)

Aneta studuje v 5. ročníku u Lukáše Rittsteina na AVU. Již několik let se zabývá tématem měst a vším, co obsahují. Její sochy obsahují propojování různých městských podtémat jako např. vnímání lidského figury jako pohyblivé architektury v životě, až po subkulturní otázky jedinců či skupin. Velkoměsta vnímá jako morfologické organismy, které nejlépe tvoří aktuální odraz společnosti. Undergroundová zákoutí jsou pro ni nejzajímavější, a proto v roce 2018 odjela na stáž do New Yorku, kde našla obsahy pro své budoucí práce a sochu.
V New Yorku se inspirovala setkáním s performerkou Jahmal B. Golden. Zaujalo ji téma trans genderu, které je v NYC velice otevřené oproti České republice. Pro hlubší vhled se začala stýkat s lidmi z české trans komunity, díky čemuž objevila plno nevyřešených záležitostí ohledně legislativy.
Socha Jahmal je reálným propojením obou států a zároveň odlišností. Je metaforou komplikovaného nacházení vlastní identity. Přijmutí sama sebe, přerodu a zároveň vnitřního boje, kdy se člověk nevejde do vlastního těla. Sešívání koženkou symbolizuje chirurgický proces.

MGA. LINDA WRONG

www.bestrongstaywrong.com

(*1989, Nový Jičín)

Ve své tvorbě Linda pracuje s novodobým mysticismem. Přes propojenost vzájemných vztahů v jejích dílech nachází odpovědi na existencionální otázky smyslu života, dekadence a tlaku dnešní materialistické doby vyvíjeného na jedince.

Často se opakující motiv zvířete a hledání identity skrze zvíře je součástí obrazu existencionální́ kontinuity. Zvíře je použito jako atribut, navozuje asociace nejen ze snů a mýtů, ale i z osobního života. Vymezením vlastní identity, podnětů z každodenního života, ale také výpravám do snu a podvědomí vybírá symboly a gesta, které obrací proti historii a jejich klasickému výkladu. Tyto symboly a gesta jsou volně transformovány, pozměněny, sjednoceny a následně reformovány a rekonstruovány v nové uskupení vycházejícího z vlastního potenciálu. Je to především nalezení vlastního mysticismu a rovnováhy, které zobrazuje autorčino vnímání teď a tady.

MAPA UMÍSTĚNÍ

UMÍSTĚNÍ DĚL V EXTERIÉRU NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ

1) Markéta Kolářová
1a) Asimilace 1
1b) Asimilace 2
laminát, beton, 2019

2) Michal Čeloud Šembera
2a) Patník
2b) Patník
2c) Patník
2d) Patník
2e) Patník
beton, květiny, 2019

3) Anna Krninská
Biker, vápenec, 2019

4) Nikola Emma Ryšavá
Vlčí žena, kov, 2019

5) Radek Mrština
5a) Fetiš 1-2
5b) Fetiš 1-2
Dřevo, textil, polyesterová pryskyřice, 2019

6) Jakub Dominec
Cyborg II., laminát, 2019

7) Infostojan k výstavě

8) Nikola Emma Ryšavá
Dialog A, beton, dřevo, kov, 2019

9) Dagmar Morová
Píseň o koni, laminát, beton, 2019

10) Aneta Filipová
JAHMAL, laminát, kov, koženka, 2019

11) Radek Směták
Sakuramaja, dřevo, ocel, beton, pryskyřice, 2019

PASÁŽ U STÝBLŮ
Václavské náměstí 28

12) Adam Tenora
Sluj, seno, laminát, keramika, kov, 2019

MÓDNÍ DŮM VAN GRAAF
Václavské náměstí 17

13) Marie Videmanová – 1. patro, Doplňky
Andrea, bílý cement, sklo, 2019

14) Marie Videmanová – 2. patro, Boty sportovní
Petr, probarvený cement (umělý mramor) / 2019

HOTEL JALTA
Václavské náměstí 45 - Recepce

15) Linda Wrong – u vchodu do hotelu
Dušan, beton, 2019

16) Linda Wrong – u vchodu do hotelu
Divine Dušan, beton, 2019

17) Linda Wrong – recepční pult
17a) AYAM BANKOG, laminát, 2018
17b) AYAM KATE, bílý laminát, 2018
17c) AYAM CEMANI, černý laminát, 2018

THE FORUM
Jindřišská 3 (roh s Václavským náměstím) – Recepce

18) Nikola Emma Ryšavá – ve výloze 
Dialog B, laminát, dřevo, textil , 2019

19) Anna Krninská – na zdi u recepčního pultu
Bikeři, patinovaná sádra, 2019

VIDEO/FOTO

Manažerka projektu

Monika Vlková Sdružení Nového Města pražského, z.s. +420 603 46 00 76 Monika.Vlkova@centrumprahy.cz

Tiskový mluvčí spolku

Jan Adámek Sdružení Nového Města pražského, z.s. +420 724 070 539 Jan.Adamek@centrumprahy.cz

Generální partner výstavy

Partner výstavy

Akademie výtvarných umění

Marketingový partner

Copyright 2017 – 2018 VáclavART | Vytvořil Cubesystems