VáclavART neboli Václavák + ART = VáclavART
je umělecký projekt, jehož cílem je uvést zajímavé umění do veřejného prostoru, oživit ho, provokovat a přinést nové impulsy do diskuse o budoucí podobě Václavského náměstí.
VáclavART chce podpořit mladé, začínající umělce, dát jim možnost prezentovat svou práci a talent a pomoci jim v jejich uměleckém rozjezdu. První ročník představuje 19 sochařských děl od 9 mladých umělců, z ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina pražské Akademie výtvarných umění.
Václavské náměstí se tak na čtyři týdny (od 12. září do 10. října 2017) zaplní sochami. Hlavní část výstavy proběhne ve středovém pruhu v horní polovině náměstí, některé sochy budou instalované v módním domě Van Graaf.
Záštitu nad projektem přijala mgr. Eva Špačková, radní pro školství a spolky při Městské části Praha 1.
Výstavu pořádá Sdružení Nového Města pražského, z.s. a vznikla za podpory Městské části Praha 1.
Sdružení Nového Města pražského vzniklo před 12 lety. Vyvíjí aktivity směřující ke kultivaci a rozvoji Václavského náměstí jako klíčového veřejného prostoru naší země. Pečuje o něj a zároveň vyvíjí tlak na orgány státní správy a samosprávy, aby o něj pečovaly též. Členové sdružení chtějí, aby Václavské náměstí bylo místem, kde obyvatelé i návštěvníci Prahy rádi tráví svůj čas a na které můžeme být všichni hrdí. Místo inspirující a důstojné.
„Příběh, vize, myšlenka, která získává fyzický rozměr je podle mě zázrak. Výrazové prostředky se vyvíjejí. Nové technologie, konceptuální umění, ….. sochařství obohacují. Socha je ale pořád nezastupitelná, protože člověku nemůže zmizet vášeň pro hmotu… Václavské náměstí je jakási „aréna reality“ rychle ukáže jaká věc je schopna se prosadit, žít sama o sobě bez vysvětlivek a obohatit prostředí. Tato nesmírně důležitá zkušenost je pro mladé sochaře zároveň výjimečnou příležitostí představit se široké veřejnosti.“ říká o výstavě a svých studentech Lukáš Rittstein, vedoucí sochařského ateliéru Akademie výtvarného umění v Praze.
(1973) je český sochař charakteristický svými abstraktními i reálnými biomorfními sochami. Rittsteinovou sochařskou tvorbou prostupuje fenomén dialogu mezi různými sochařskými přístupy a materiály. Veliký vliv na Rittsteinovo dílo měly jeho cesty na Papui Novou Guineji v letech 1997-2008, které podnikl s malířkou a fotografkou Barborou Šlapetovou. Za své dílo získal Cenu Jindřicha Chalupeckého (1999) určenou mladým talentovaným umělcům a také Cenu Magnesia litera (2005) za knihu, kterou napsal společně s Barborou Šlapetovou Proč je noc tak černá.
Od malička tíhla k nejrůznějším kreativním projevům, takže umělecká tvorba pro ni byla jasnou volbou. Od studia keramiky, přes design dřevěných hraček se dostala až ke studiu sochařství na Akademii Výtvarných umění, odvětví, ve kterém se našla a konečně se mohla plně realizovat.
Tvorba často vychází z jejího vnitřního světa a z amatérského zájmu o psychoanalýzu.
Vztahy, intimita a snaha zachytit to, co se odehrává uvnitř člověka, to jsou témata, se kterými pracuje posledních pár let. Tvorba má často v jejím případě terapeutickou formu.
Vystavovala na různých místech v České Republice, Itálii a Austrálii.
Nikola studovala a žila na třech různých kontinentech, navštívila více než 30 různých zemí a hned po umění, je její největší vášní cestování.
Mladý, začínající umělec hledající vyjadřovací prostředky a témata zajímavá pro něj. Do tvorby otiskuje svůj vnitřní svět, pocity introverta vůči společnosti.
Radek vystudoval zpracování keramiky a porcelánu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a poté zde pokračoval s oborem kamenosochařství. V současné době studuje na Akademii Výtvarných umění.
V budoucnu plánuje stáž v ateliéru intermédií Mileny Dopitové. Láká ho práce s různými médii, vývoj osobního stylu a jeho zdokonalování. Stále ho lákají témata jedince a společnosti, která chce ve své tvorbě rozvíjet. Dlouhodobě se zajímá o vnitřní život lidí, jejich povah a osobnosti.
Ve svých tvorbách se zabývá především figurou v pohybu.
Vystudovala SUPŠ Sv. Anežky České v Českém Krumlově v oboru kamenosochařství a nyní se druhým rokem věnuje sochařině v ateliéru Lukáše Rittsteina na AVU.
Anna je spoluorganizátorkou sympoziofestivalu Badespasstotal v České Kanadě, kde každoročně některé ze svých prací vystavuje.
V rámci výstavy VáclavART představuje dvě sochy, z nichž jedna je studie aktu přetransformovaná do stylu Anně velmi blízkého – punku (2017) a druhá, lopaty (2016) – sehrávají v podstatě takovou scénu, kde dva šéfové lopaty šikanují nebohé malé lopaty, které mají nižší hodnost než oni.
Absolvovala akademii výtvarných umění v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. V ateliéru sochy Lukáše Rittsteina byla na stáži v pátém ročníku, která ji velmi ovlivnila a kde také vznikla socha „Největší příšera“, která je na Václavském náměstí vystavena.
Pracuje v různých médiích, kdy používá skupinu 33 příšer, vytvořených před několika lety. Vystavuje je v různých instalacích nebo je převádí z média do média (kresby, malby, fotografie…).
Na stáži v sochařském ateliéru jednu z nich několikrát vymodelovala, z nichž tato poslední, největší má tři metry. Oproti menším předcházejícím sochám již nestojí na soklu, tudíž působí skutečněji. Je odlita do laminátu, což považuje za provizorní materiál, ale k odlití do adekvátního materiálu (železo, beton) se snaží najít sponzora.
Ve své tvorbě se zabývá především vnitřními prožitky lidí, smrtí a zrozením, vztahy lidí k přírodě, atd.
Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (obor kamenosochařství).
V současné době studuje na Akademii výtvarných umění v Praze v atelieru sochy 1, škola Lukáše Rittsteina.
Pro tuto výstavu si připravila figuru představující domorodého člověka, šamanku.
Autor zkoumající možnosti a hranice „zhmotňování“ příběhů v sochařských formách a instalacích. Inspiraci pro svá díla nachází ve filmu, literatuře, filozofii, scénografii, inscenované fotografii, ale i v malbě či klasické animaci. Příběh chápe jako jeden z nejdůležitějších a nejsilnějších aspektů, jenž definuje nejen nás samotné, ale i svět okolo nás.
Při práci využívá všech přístupů, nejen kresebných a modelových, ale i filmového storyboardu s rozkreslenými scénami, kde postupně uchopuje budoucí podobu díla. Je doslova „režisérem“ svých sochařských prací.
Student Akademie výtvarných umění – ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina.
Jeho práce se po technické stránce vyznačuje čistotou a pečlivostí. Po filozofické by se dala shrnout do potřeby uchopit čas jako médium. Pochopit jeho důvod a směr plynutí. Ztělesnit to něco, co každý vnímáme jiným způsobem, tak, aby samo vypovídalo o svém dílu.
Říká o sobě, že je celý život keramik, ale v hrudi mu vždy tlouklo srdce sochaře.
Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni – výtvarné zpracování keramiky a porcelánu, obor Ruční kovář v Chebu, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze – stáž v atelieru malby a v současnosti je na AVU v Praze. Škola je nyní jeho koníčkem, protože pracuje jako mistr v keramické dílně v Praze a v USA jako kreativec (Designer keramiky) a modelář.
V roce 2016 byl nominován na cenu nadace Josefa Hlávky / umělecká kategorie.
Linda netvoří sochy, ale užívá si volné přecházení mezi formami lidských a zvířecích těl.
Koňská plastika je ukryta v korpusu mužské postavy nebo naopak se člověk dere ven skrze koňskou bustu. Potírání lidských a animálních rozdílů je signifikantním stavebním kamenem její práce.
Aneta je studentkou čtvrtého ročníku Akademie výtvarných umění v Praze. Na Akademii byla přijata do Ateliéru monumentu k Mgr. Jiřímu Příhodovi, v těchto letech se zabývala širokoformátovými monochromatickými plátny, ve kterých malbou zachycovala architekturu měst. Ve stejné době pobývala na stáži v Sochařské přípravce pod vedením Mgr. akad. soch. Tomáše Vejdovského, kde se naučila základy sochařského řemesla a rozvíjela téma „architektury“ v sochařském pojetí. Vznikl tak cyklus polygonálních soch, bojující proti strohé symetričnosti a PC zpracování 3D tiskáren.
Po stáži přešla do ateliéru Sochařství k Mgr. akad. soch. Lukáši Rittsteinovi, zde se již zabývá tématem „přesahu“ v sochařském zpracování. Tak vznikla socha Orlice – Transgrese.
K jejím oblíbeným materiálům patří kolorovaný laminát a materiál podporující koncept sochy jako pneumatiky a železo.
1a) Michal Č. Šembera / The Stoptime / pryskyřice, ocel / resin, steel / 2017
1b) Michal Č. Šembera / The Stoptime / pryskyřice, ocel / resin, steel / 2017
2a, 2b, 2c) Linda Páleníková / Koně / The Horses / polyester / 2017
3) Andrea Lédlová / Největší příšera / The Biggest Monster / polyester / 2016
4) Jindřiška Jabůrková / Šamanka / Shaman Woman / polyester / 2017
5a) Anna Krninská / Punkerka / Punk / beton / concrete / 2017
5b) Anna Krninská / Lopaty / The Shovels / dřevo, polyester / wood, polyester / 2016
6a,b) Nikola Emma Ryšavá / Vysocí cizí neznámí / Tall Dark Strangers / beton, kov a textil / concrete, metal, textiles / 2017
7) Aneta Filipová / Transgrese-Orlice / Transgression-Lady Eagle / železo, pneumatiky, akryl / iron, tires, acrylic / 2017
8) Radek Směták / Růst zevnitř / Grow from The Inside / omítka / plaster / 2017
9) Aneta Filipová / Transformace / Tranformance / polyester, autolak / polyester, car varnish / 2017
10) Aneta Filipová / Busta psa / Bust of Dog / sádra / plaster, 2015 – VÝLOHA
11) Aneta Filipová / Možnosti geometrie / Geometry Options / sádra / plaster / 2016 – VÝLOHA
12) Nikola Emma Ryšavá / Spojení / Connections / textil, laminát, dřevo / textiles, fiberglass, wood / 2017 – PŘÍZEMÍ U VCHODU
13) Nikola Emma Ryšavá / Sami spolu / Alone Together / laminát, epoxid, textil / fiberglass, epoxy, textile / 2017 – PŘÍZEMÍ U VCHODU
14) Nikola Emma Ryšavá /Blíže / Closer / laminát, epoxid, textil, kov / fiberglass, epoxy, textile, metal / 2017 – 1. PATRO DÁMSKÁ MÓDA, VEČERNÍ ŠATY
15) Radek Mrština / Kreatura / The Creature / polyester, kov, pigment / polyester, metal, pigment / 2016 – 3. PATRO PÁNSKÁ MÓDA, OBLEKY
VAN GRAAF, Václavské nám. 17, otevřeno denně 10 – 21 hod.
Monika Vlková
Sdružení Nového Města pražského, z.s.
+420 603 46 00 76
Monika.Vlkova@centrumprahy.cz.cz
Jan Adámek
Sdružení Nového Města pražského, z.s.
+420 724 070 539
Jan.Adamek@centrumprahy.cz