Sochy
na Příkopech
od 4. září do 1. října 2018
2018
O projektu
VáclavART neboli Václavák + ART = VáclavART
je umělecký projekt, jehož cílem je uvést zajímavé umění do veřejného prostoru, oživit ho, provokovat a přinést nové impulsy do diskuse o budoucí podobě Václavského náměstí.
VáclavART chce podpořit mladé, začínající umělce, dát jim možnost prezentovat svou práci a talent a pomoci jim v jejich uměleckém rozjezdu. První ročník představuje 19 sochařských děl od 9 mladých umělců, z ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina pražské Akademie výtvarných umění.
Václavské náměstí se tak na čtyři týdny (od 12. září do 10. října 2017) zaplní sochami. Hlavní část výstavy proběhne ve středovém pruhu v horní polovině náměstí, některé sochy budou instalované v módním domě Van Graaf.
Záštitu nad projektem přijala mgr. Eva Špačková, radní pro školství a spolky při Městské části Praha 1.
Výstavu pořádá Sdružení Nového Města pražského, z.s. a vznikla za podpory Městské části Praha 1.
Pořadatel
Sdružení Nového Města pražského (SNMP)
Sdružení Nového Města pražského vzniklo před 12 lety. Vyvíjí aktivity směřující ke kultivaci a rozvoji Václavského náměstí jako klíčového veřejného prostoru naší země. Pečuje o něj a zároveň vyvíjí tlak na orgány státní správy a samosprávy, aby o něj pečovaly též. Členové sdružení chtějí, aby Václavské náměstí bylo místem, kde obyvatelé i návštěvníci Prahy rádi tráví svůj čas a na které můžeme být všichni hrdí. Místo inspirující a důstojné.
Patron výstavy
„Příběh, vize, myšlenka, která získává fyzický rozměr je podle mě zázrak. Výrazové prostředky se vyvíjejí. Nové technologie, konceptuální umění, ….. sochařství obohacují. Socha je ale pořád nezastupitelná, protože člověku nemůže zmizet vášeň pro hmotu… centrum Prahy je jakási „aréna reality“ rychle ukáže jaká věc je schopna se prosadit, žít sama o sobě bez vysvětlivek a obohatit prostředí. Tato nesmírně důležitá zkušenost je pro mladé sochaře zároveň výjimečnou příležitostí představit se široké veřejnosti.“ říká o výstavě a svých studentech Lukáš Rittstein, vedoucí sochařského ateliéru Akademie výtvarného umění v Praze.
Lukáš Rittstein
(1973) je český sochař charakteristický svými abstraktními i reálnými biomorfními sochami. Rittsteinovou sochařskou tvorbou prostupuje fenomén dialogu mezi různými sochařskými přístupy a materiály. Veliký vliv na Rittsteinovo dílo měly jeho cesty na Papui Novou Guineji v letech 1997-2008, které podnikl s malířkou a fotografkou Barborou Šlapetovou. Za své dílo získal Cenu Jindřicha Chalupeckého (1999) určenou mladým talentovaným umělcům a také Cenu Magnesia litera (2005) za knihu, kterou napsal společně s Barborou Šlapetovou Proč je noc tak černá.
PhDr. Ivona Raimanová, kurátorka
Historička umění, kurátorka, pedagožka. Vystudovala dějiny umění a italštinu na FFUK v Praze.
Od roku 2014 přednáší filozofii uměleckého projevu a dějiny umění na vysoké škole Art&Design Institut v Praze a od roku 2002 dějiny umění v mezinárodním programu USAC při Karlově univerzitě v Praze. V roce 1996 působila jako hostující pedagog na Bard College, Center for Curatorial Studies, New York, USA.
V letech 1991-93 pracovala jako vedoucí výstavního programu Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě. Po té působila jako kurátorka v galerii Rudolfinum v Praze (do roku 1999) a v roce 1996 jako externí kurátor v Národní galerii v Praze. Byla kurátorkou výstavy Útěk a exil v umění pro UNHCR na Pražském hradě (2002). Od roku 1983 uskutečnila jako kurátorka na 80 výstav.
V roce 2003 byla spoluzakladatelkou a poté ředitelkou obecně prospěšné společnosti Spacium, o. p. s., zaměřené na umělecké projekty ve veřejném prostoru.
V 80. letech 20. století se podílela na vydávání samizdatového časopisu Někdo něco o současném umění. Je autorkou textů v katalozích, časopisech, výtvarných slovnících a internetových databázích o díle současných umělců, zejména sochařů. V roce 2009 vydala knihu V prostoru 2000, která pojednává o tvorbě současných českých umělců, pracujících s prostorem.
Slovo kurátorky
Umění ve veřejném prostoru provází lidskou civilizaci od nepaměti. Ve starších dobách plnilo umění zejména funkci náboženskou, nebo oslavovalo panovníka, či prezentovalo jiné mocenské ideje. Během 20. století se role díla ve veřejných místech změnila. Umělci vyšli ze svých ateliérů do ulic a začali představovat svoji osobní tvorbu, jež hledá progresivní způsoby vyjádření v opozici vůči konvenčním uměleckým postupům a jež se mnohdy svým obsahem vymezuje kriticky k oficiálním celospolečenským tématům své doby.
Dílo současných výtvarníků není už dlouho odkázáno na uzavřené zdi galerií (navštěvované převážně jen vybranými uměleckými kritiky, nejbližšími přáteli či obdivovateli nových trendů právě se rodícího uměleckého výrazu), ale je viditelné na potkání pro všechny.
Projekt VáclavART dává šanci zejména mladým umělcům, kteří jsou otevření experimentům a mají čerstvou energii vymýšlet nezaběhané formy výtvarných projevů. A jsou odhodláni čeřit stojaté vody a vybízet k popřemýšlení nad tím, kdo jsme, kde jsme a kam směřujeme.
Jejich sochy a instalace na Václavském náměstí fungují jako výzva pro nás všechny.
Ivona Raimanová
Autoři
Nikola Emma Ryšavá
(*1990, Praha)
Nikola Emma se vždy zabývala s různými kreativními výrazy, takže umění pro ni bylo jasnou volbu. Od studia keramiky přes design dřevěných hraček se dostala až k sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, do oblasti, ve které cítí, že by se nakonec mohla plně realizovat.
Práce Nikoly Emmy jsou plné neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, emocionálních a jindy strašidelných. Stvoření často pocházejí z literatury, jejího vnitřního světa a z jejího amatérského zájmu o psychoanalýzu.
Sochy, které Nikola Emma letos představí na výstavě VáclavART, jsou součástí nové série „Wish You Were Not Here“, která se zaměřuje na současné kolektivní existenční krize. Prostřednictvím skulptur nepřímo mluví o bizarnosti, která je přítomná ve všech dimenzích každodenního života a její postavy duchů se snaží odrážet některé běžné lidské emoce, jako je vnitřní prázdnota, pasivita atd.
Nikola Emma vystavovala na různých místech v zahraničí i v České republice a studovala v Austrálii a Portugalsku.
Radek Mrština
(*1990, Pardubice)
Radek je studentem AVU v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina. Jeho obsesí jsou příběhy, které vymýšlí, anebo se nechává volně inspirovat těmi stávajícími, které přepracovává do vlastní podoby. To vše následně zhmotňuje do artefaktů (či objektů), tak, aby převedl svůj vnitřní snový svět do nejvhodnějších materiálů. Postup celé své tvorby chápe jako alchymistický proces, kdy z neživé hmoty za pomocí sochařského řemesla a své vize vzniká to, co nebylo, proto, aby to existovalo.
Za zásadní zlom považuje svou roční stáž na DAMU, kterou absolvoval na katedře alternativního a loutkového divadla – obor scénografie. Zde konečně nalezl řešení otázky posunutí objektu více do pozice subjektu. Prošel naukou o zhotovování bytostí (loutek) a jejich oživování, aby nakonec se svými nově vytvořenými přáteli vytvořili loutkovou performanci volně vycházející z mýtu o Orfeovi a Eurydice. Tato autorská akce jej přesvědčila o konečném nalezení svého vyjadřovacího prostředku, neboť u „vedených“ objektů jde skutečně o magii oživení hmoty.
V současné době pokračuje na dalších možnostech vytváření a animování svých objektů jakožto svérázných životních forem, které jsou součástí našeho světa. I nadále zkoumá vazby mezi plastikou, objektem a jejich živým animováním pospolu s vytvářením souvisejících autorských příběhů v krátkých storyboardech.
Anna Krninská
(*1996, Jindřichův Hradec)
Anna Krninská pochází z Jindřichova Hradce. Vystudovala SUPŠ Sv. Anežky České v Českém Krumlově v oboru kamenosochařství a nyní se třetím rokem věnuje sochařině v ateliéru Lukáše Rittsteina na AVU. Anna je spoluorganizátorkou sympozio-festivalu Badespasstotal v České Kanadě, kde každoročně některé ze svých prací vystavuje.
Ve své tvorbě se zabývá především figurou v pohybu. Z nejnovější děl je to např. studie aktu v pozici baletky, vydusaná z bílého cementu s vápencem nebo nadživotní skifař z klasického šedého cementu také s vápencem. Skifař bude vystaven v rámci výstavy VáclavART. Oběma těmto aktivitám se Anna v minulosti věnovala a mají pro ni velký význam.
Michal Čeloud Šembera
(*1987, Brno)
Nadčlověk.
Ve chvílích, kdy většina selhává a bortí se do propasti svého bezpečného nitra, on má zbystřené smysly a čistou hlavu. Když ve chvílích nebezpečí všichni utíkají, hrdina zůstává a vrhá se mu vstříc. On je bytostí našeho světa, tak ojedinělou, že jej musíme hledat. Hledat ho v lidech okolo nás, a především v sobě samém. Jelikož každý jsme hrdinou, a to i když jen na jeden okamžik a tím tak na pořád.
Man
No mind
One soul / one tool
Motion
One stroke
Shine in the pool
BaA. Marie Videmanová
(*1992, Mělník)
Marie vystudovala střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze, dále bakalářské studium na Fakultě výtvarného umění v Brně v sochařském ateliéru u prof. akad. soch. Michala Gabriela a nyní je v diplomovém ročníku na Akademii výtvarného umění v Praze, kde také studuje sochařský ateliér u Mgr. akad. soch. Lukáše Rittsteina.
Ve své tvorbě se věnuje tělesnosti, otisku lidského těla a haptice. Většinou jsou její sochařská díla spjatá s figurou nebo jsou zaměřena na dotyk. Ráda v divákovi probouzí touhu dotknout se jejího díla a mít i jiný než vizuální vjem.
Na výstavě VáclavART představí na Václavském náměstí figurální sochu „Ester s mobilem“, která je ukázkou současné studie aktu a vyobrazuje dnešní dobu, kdy jsou lidé věčně s mobilem v ruce. Autorka na toto poukazuje v kontrastu s tradičním sochařským aktem.
Dále v rámci VáclavART vystavuje 7 interiérových děl v obchodním domě Van Graaf na Václavském náměstí a jedno dílo v paláci The Forum v Jindřišské ulici. Zde jsou například díla „Nahá kostka“, „Kostková hra“ a koule „Stud“, která jsou propojením geometrických tvarů s otiskem lidského negativu.
Patrik Adamec
(*1994, Chomutov)
Fascinace objekty, kterými byl od útlého věku obklopován, v něm vzbudila touhu poznat, jak věci fungují, jak se skládají dohromady a jaké vytváří vztahy v prostoru. Díky předešlým studiím na ČVUT se utvrdil v tom, že je ten správný čas se začít věnovat sochařství, které se v nitru duše stále více ozývalo, nedalo se zapřít, a tak mocně se dralo na povrch, že byl pohlcen samotnou hmotou.
Jeho mezioborové rozsahy mu umožňují přistupovat k sochařství samotnému z jiných úhlů pohledu. Samozřejmost věcí v dnešní civilizaci je jeho současným tématem a je vkládána do nevídaných kontextů.
Patrik je studentem sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru sochy 1, škola Lukáše Rittsteina.
Adam Tenora
(*1998, Bílovec)
Je studentem prvního ročníku Akademie výtvarných umění v Praze. Přijatý do ateliéru sochařství k Mgr. akad. soch. Lukáši Rittsteinovi, ale v prvním ročníku tvořil v ateliéru přípravky Mgr. akad. soch. Tomáše Vejdovského a MgA. Moniky Havlíčnové.
Na střední škole v Ostravě si již předtím prošel sochařským oborem.
V posledním roce se věnoval převážně tvorbě sochařských portrétů a učení se sochařskému řemeslu. Adamův sochařský projev prozatím nejeví vysazenost vůči specifickému tématu ani zpracovávání určitou formou. Jeden objekt může odlévat další skládat v materiálu, montovat, svařovat… Doposud vzniklé objekty reflektují autorovo velice citlivé vnímaní svého okolí. Reflektované, ať už zcela konkrétně, nebo abstraktně, jako v případě objektu vystaveném v rámci výstavy VáclavART v paláci The Forum.
Zhotovením objektů jeho práce nekončí, někdy při prezentaci zapojuje zvuk, dotváří atmosféru světelnými efekty nebo připojuje obrazová média.
MgA. Vojtěch Trocha
(*1989, Chrudim)
Socha je pro Vojtěcha výzvou, jak se utkat sám se sebou v nerovném boji o vyjádření vlastních myšlenek ve veřejném prostoru. Součástí bojové strategie je i hledání nových materiálů a technologií. Právě proto Vojta shání, lepí, řeže a brousí papírové krabice. Snad dosáhne zaslouženého vítězství a bude moci s čistým svědomím usednout na svůj pohodlný gauč z kartonu uprostřed Václavského náměstí.
Ondřej Oliva
(*1982, Vyškov)
Ondřej diplomoval na AVU v roce 2010 v ateliéru Jaroslava Róny. Zúčastnil se mnoha skupinových výstav a měl i několik samostatných výstav v ČR i v zahraničí (např: Řím, Drážďany, Minsk). Ve své tvorbě vytváří vizuálně zajímavé objekty, které jsou svým tvarem a obsahem čitelné i pro běžného diváka. Témata, která vybírá, vycházejí z věcí běžného života, aby si je tak každý mohl zasadit do vlastních zkušeností a měřítek. Inspiraci také čerpá na svých cestách po světě. V současné době pracuje ve svém ateliéru na objektech pro výstavu INSTANT LIFE, která se uskuteční na přelomu října/listopadu v Říčanech u Prahy.
Michal Nagypál
(*1992, Spišská Nová Ves)
Vystudoval grafický design a v současnosti studuje na Akademii umění v Praze, 4 roky v ateliéru Martina Mainera a 1 rok v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina. Specializuje se na olejomalbu a sochařství. Jeho obrazová práce zobrazuje různé předměty od portrétu až po krajinu, od zátiší ve stylu starých mistrů po mystická nebo současná experimentální témata.
Michal je fascinován iluzivním dojmem reality a jeho tvorba vyjadřuje symbolický a realisticko-mystický charakter.
UMÍSTĚNÍ DĚL NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ
1) Vojtěch Trocha
„Sedačka“ – Sofa / karton, zakonzervovaný v laminátu / carton conservated in laminate / 2017
2) Anna Krninská
„Skifař“ – Rower / beton / concrete / 2018
3) Ondřej Oliva
„SVÁTOST (velká)“ – SACRAMENT / kombinovaná technika / combined technique / 2012
4) Radek Mrština
„MYTAGA“ – kovová konstrukce plněná různým materiálem, zalaminovaná / steel construction filled with materials, laminated / 2018
5) Michal Č. Šembera
„Indentikit“ – beton / concrete / 2018
6) Michal Nagypál
„Dušan“ – Dusan / laminát / laminate / 2018
7) Nikola Emma Ryšavá
7a) „Boo A“
7b) „Boo B“
7c) „Boo C“
kov, beton / metal, concrete / 2017
8) Patrik Adamec
„Nález“ – Finding / beton / concrete / 2018
9) Marie Videmanová
„Ester s mobilem“ – Ester with Cell Phone / polyesterová pryskyřice / polyester resin / 2017
OBCHODNÍ DŮM VAN GRAAF
Václavské náměstí 17
10) Marie Videmanová – 1. patro Dámská móda (1st Floor Women´s Fashion)
„Nahá kostka“ – Naked Cube / gaform / 2017
11) Marie Videmanová – 3. patro Pánská móda (3rd Floor Men´s Fashion)
„Stud“ – Shame / gaform / 2018
12) Marie Videmanová – 2. patro Dámská móda (2nd Floor Women´s Fashion)
„Neživá hebkost“ – Non-Living Softness / sádra, králičí kůže / plaster, rabbit skin / 2016
13) Marie Videmanová – Přízemí u vchodu (Ground Floor By the Entrance)
„Vlna Kristína“ – Wave Kristina / sádra / plaster / 2016
14) Marie Videmanová – Přízemí (Ground Floor)
„Smysl“ – Meaning / sádra, peří / plaster, feathers / 2016
15) Marie Videmanová – -1. patro (-1. Floor)
„Schoulená“ – Curled Up / sádra, peří / plaster, feathers / 2016
16) Marie Videmanová – -1. patro (-1. Floor)
„Torzo“ – Torso / sádra, peří, králičí kůže / plaster, feathers, rabbit skin / 2013
PALÁC THE FORUM
Jindřišská 3 (roh Václavského náměstí)
17) Marie Videmanová – Výloha v recepci (Shopping Window at Reception)
„Kostková hra“ – Cube Game / gaform / 2017
18) Adam Tenora – Recepce (The Reception)
„Bez názvu“ – „Without a Name“ / kov / steel / 2018
Ročník 2022
Ročník 2020
Ročník 2019
Ročník 2017
