VáclavART je umělecký projekt, jehož cílem je uvést zajímavé umění mladých tvůrců do veřejného prostoru, oživit ho tím, provokovat a přinést nové impulsy do diskuse o budoucí podobě centrálních lokalit.
Letošní 4. ročník jsme přesunuli na část budoucího Hradebního korza, konkrétně do ulice Na Příkopě, do části pěší zóny od Václavského náměstí po ulici Panská.
VáclavART podporuje mladé, začínající umělce, dává jim možnost prezentovat svou práci a talent a pomáhá jim v jejich uměleckém rozjezdu.
Čtvrtý ročník představuje na 40 uměleckých děl (18 sochařských děl a přes dvě desítky obrazů) od 12 mladých umělců, absolventů vč. několika studentů z ateliérů sochařství Lukáše Rittsteina, Vojtěcha Míči a Jaroslava Róny a z atelieru malířství z pražské Akademie výtvarných umění.
Ulice Na Příkopě se tak na čtyři týdny (od 8. září do 5. října 20) zaplní sochami. Hlavní část výstavy proběhne v pravé části pěší zóny ulice Na Příkopě, některé sochy budou instalované na Jungmannově náměstí, dále v pasáži Paláce Koruna, v módním domě VAN GRAAF, v paláci The Forum. Obrazy budou instalované v nákupní galerii Myslbek a ve vitrínách v pasáži Paláce Koruna.
Výstavu pořádá Sdružení Nového Města pražského, z.s a vznikla za podpory Městské části Praha 1.
Spolek Sdružení Nového Města pražského vznikl před 15 lety (2005). Vyvíjíme dlouhodobé aktivity směřující ke kultivaci a rozvoji centra Prahy a zejména Václavského náměstí jako klíčového veřejného prostoru naší země. Pečujeme o něj a zároveň vyvíjíme tlak na orgány státní správy a samosprávy, aby o něj pečovaly též. Chceme centrum Prahy jako živý veřejný prostor pro všechny obyvatele a návštěvníky Prahy.
Místo, kde je lidem příjemně a rádi zde tráví svůj čas.
Místo inspirující a důstojné.
Místo, na které můžeme být hrdi.
Místo, které má svojí jedinečnou atmosféru.
Místo, které neztrácí autenticitu.
Místo, kde se dobře bydlí a žije.
Spolek zastupuje občany a dále významné firmy, obchody, banky, hotely, restaurace, paláce a rezidenty sídlící na Václavském náměstí a v jeho okolí. Hlavním posláním spolku je péče o toto unikátní místo a jeho rozvoj. Jeho členové si uvědomují, že nedílným prvkem funkční společnosti je její občanský sektor, který vytváří aktivní občanskou společnost, která se má v případech nesprávného směřování věcí veřejných stát tlumočníkem postojů široké veřejnosti, upozornit na problémy a přispět k nápravě v těch případech, kdy se zásahy státu ukazují nedostatečné či škodlivé. Funkční občanská společnost pak zejména motivuje občany k tomu, aby se aktivně podíleli na fungování společnosti, na rozhodování či řešení problémů a posiluje jejich vědomí o sounáležitosti a odpovědnosti za věci veřejné jako „své věci“.
„Příběh, vize, myšlenka, která získává fyzický rozměr je podle mě zázrak. Výrazové prostředky se vyvíjejí. Nové technologie, konceptuální umění, ….. sochařství obohacují. Socha je ale pořád nezastupitelná, protože člověku nemůže zmizet vášeň pro hmotu… centrum Prahy je jakási „aréna reality“ rychle ukáže jaká věc je schopna se prosadit, žít sama o sobě bez vysvětlivek a obohatit prostředí. Tato nesmírně důležitá zkušenost je pro mladé sochaře zároveň výjimečnou příležitostí představit se široké veřejnosti.“ říká o výstavě a svých studentech Lukáš Rittstein, vedoucí sochařského ateliéru Akademie výtvarného umění v Praze.
(1973) je český sochař charakteristický svými abstraktními i reálnými biomorfními sochami. Rittsteinovou sochařskou tvorbou prostupuje fenomén dialogu mezi různými sochařskými přístupy a materiály. Veliký vliv na Rittsteinovo dílo měly jeho cesty na Papui Novou Guineji v letech 1997-2008, které podnikl s malířkou a fotografkou Barborou Šlapetovou. Za své dílo získal Cenu Jindřicha Chalupeckého (1999) určenou mladým talentovaným umělcům a také Cenu Magnesia litera (2005) za knihu, kterou napsal společně s Barborou Šlapetovou Proč je noc tak černá.
Práce M. Č. Šembery v reálném životě zkoumají různé formy sociálních systémů zakořeněných v každodenních procesech, prostupech a postupech. Kooperace se skutečným životem, zkoumá struktury prostřednictvím jejich následného zprostředkování. Často užitá abstrakce ztělesňuje podobu složité městské idey vyvolávající a mapující vysoce emocionální a psychologický terén.
Tělo-tvar, zdánlivě pod tlakem a odolávající různým excesům estetickým a jiným, je opakujícím se motivem. Vyhýbá se jakémukoliv konvenčnímu pojetí krásy, nebo v mnoha případech dokonce i zájmu. Tato díla privilegují místo formy gesto, kde identita často aproximuje druh funkce nebo technicity.
VáclavART je doslova výstava výstav soch, objektů, maleb a instalací nezávislých umělců.
Čtvrtá po sobě jdoucí samostatná výstava VáclavART se snaží prozkoumat aspekty labyrintního spojení náhod, nesrovnalostí a vztahů v rozsáhlém projevu současného umění mladých umělců. Tato výstava je organická a intuitivně živelná. Usiluje o rozšíření této nezávislosti vizí, prostřednictvím individuálních sémiotik, figurací, niterností i vnější vizuality.
Ačkoli neexistuje žádné zjevné pojítko mezi pracemi, jsou představitelé největší konverzací mezi sběrateli, umělci, kurátory a institucionálními zástupci.
M. Č. Šembera
Aktuálně nastupuji do 4.ročníku na AVU, kde studuji v ateliéru Lukáše Rittsteina.
Neodbytná myšlenka. Kostlivec ve skříni. Slon v místnosti. Špatný sen. Terapie. To jsou jen některé dojmy, které mi vytanou při pohledu na tyto postavy. Vdechovat život materiálu, a utvářet tak prostor, je mou vášní. Přetvářím základní materiály v komplexní celky nebo recykluji tvar odložených předmětů. S naléhavou pečlivostí a řemeslnou zručností zpracovávám věci, které nakonec neřeknou nic… konkrétního. Co však vypovídají závisí vždy částečně na pozorovateli. Přesto, že mě vždy k dílu vede konkrétní vize, často konečný produkt vypovídá svůj vlastní příběh na základě zkušenosti pozorovatele. Co vyvstává na mysl Vám?
Matouš studoval v letech 2012–2018 sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze (J. Zeithamml, V. Míča) a uskutečnil stáže na Libera Accademia di Belle Arti ve Florencii (2013–2014) a na Middlesex University v Londýně (2017).
V loňském roce proběhla jeho samostatná výstava Identity Shapes v pražské HYB4 Gallery. Z jeho účasti na společných výstavách uveďme např. Traces v londýnské Ply Gallery (2017), Salm Modern #1 / Možnosti dialogu v Salmovském paláci Národní galerie v Praze (2019), Revoluční 30 / 30 let svobody na vlastní kůži v Pop-up galerii v Praze (2019) nebo letošní Sen ve snu / Edgar Allan Poe a umění v českých zemích probíhající ve Veletržním paláci pražské NG.
Vždy mě zajímalo i to, co se nachází pod povrchem, a to, jak věci fungují. Zajímala mě jejich vnitřní stavba a řád, podle kterého jsou složeny a navrženy. To se pochopitelně celkově projevilo i na mém myšlení a náhledu na svět kolem.
Skoro všechny věci, ale i pocity zkoumám dost do hloubky a hodně o nich přemýšlím. Někdy až příliš. Zkoumám i takové věci, které se ostatním mohou zdát nezajímavé. Snažím se najít jejich řád, což se odráží v mém díle hlavně v geometrii a symetrii. Konstrukci vnímám jako základní stavební prvek. Přesto, že není normálně viditelný, je velmi důležitý. Proto ho vyzdvihuji.
Záměrně používám základní geometrické tvary. Aby byla daná věc funkční, nesmí být zbytečně složitá a přetechnizovaná. V díle se také do značné míry odráží má osobnost, a to vědomě i nevědomě.
Markéta Kolářová je malířka, absolventka AVU, která se minulý rok na VaclavARTu představila objekty propojujícími malbu a sochu. Letos potkáte v pasáži Myslbek její velkoformátové obrazy z cyklu Midsummer. Tato série maleb se věnuje oslavám Svatojánské noci a odkazuje k tajemné, kouzlem opředené noci letního slunovratu.
Pro tvorbu Markéty je charakteristické uvolněné malířské podání zvolených témat. Figury a krajinné motivy jsou abstrahovány v dynamické, gesticky formované tvary a rozostřené, lehce mlžné útvary. Výchozí je pro ni smyslová, tělesná a emocionální zkušenost, kterou zpracovává a přetváří v malířský výkon. Obrazy před námi otevírají scénu, na níž se odehrávají snové, magické výjevy. Velkorysost formátů umožňuje vstoupit do prostoru obrazů a zakusit jejich atmosféru. Tato atmosférická a zároveň i fyzická zkušenost je pro pochopení maleb Markéty velmi důležitá. Její obrazy jsou inscenovány a zároveň pro nás otevřeny. Imaginativní a fyzický pohyb je jejich přirozenou součástí.
Vystudovala SUPŠ Sv. Anežky České v Českém Krumlově v oboru kamenosochařství, poté strávila 3 roky na AVU v atelieru Lukáše Rittsteina a nyní má za sebou druhý rok v atelieru Vojtěcha Míči, kam přestoupila.
Anna je spoluorganizátorkou sympozio-festivalu Badespasstotal v České Kanadě, kde každoročně některé ze svých prací vystavuje.
Ve své tvorbě se zabývá především sportem. Baví jí tvořit v různých materiálech aktivity, kterým se věnuje i v normálním životě. Z nejnovějších děl je to např. socha Bikera v pískovcovém bloku kamene, cementovo-drátěné pozice Věry Čáslavské nebo nadživotní skifař, které jste mohli vidět na VaclavARTu v minulých letech.
Letos tahle dračice (Anna jezdí závodně na dračích lodích a je kapitánkou posádky „Vajgarská saň“) vystaví dvě sochy Pádlařů. Jednoho dřevěného s kovovými prvky a rýčem místo pádla, který vznikl v době karantény jako takové rozehřívací cvičení a druhého modelovaného a odlitého do cementu. Třetí věc, kterou Vám Anna představí je sádrovo-cementová slečna Vanda v ponožkách.
Dagmar vystudovala SUPŠ v Turnově a VOŠ v Jablonci nad Nisou. Letos diplomuje na AVU v ateliéru Figurálního sochařství a medaile Vojtěcha Míči.
Dagmar se zabývá především figurální tvorbou, a to skrze hmotu, díky níž neustále hledá a definuje tvar. Pracuje s určitými pravidly a postupy, které jí dopomáhají zjednodušit přístup, funkci tvaru, včetně formátu a materiálu.
Na letošní výstavě VáclavART autorka představí jednu ze svých soch z její diplomové práce.
Socha se nazývá OTISK, je realizována z litiny. Autorka touto sochou chtěla konfrontovat člověka se sebou samým, s jeho samotou uprostřed masy, fungující na bázi davu, náhody a poslušnosti.
„Jedna bytost v zástupu pohlaví, jedna socha a x fází. X soch a pokaždé se stává jiným nositel energie a jiným sdělením. Jako sdělení, jazyka beze slov. Jako obal, schránka.“
Nikola Emma se vždy zabývala s různými kreativními výrazy, takže umění pro ni bylo jasnou volbu. Od studia keramiky přes design dřevěných hraček se dostala až k sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, do oblasti, ve které se mohla plně realizovat.
Práce Nikoly Emmy jsou plné neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, emocionálních a jindy strašidelných. Stvoření často pocházejí z literatury, jejího vnitřního světa a z jejího amatérského zájmu o psychoanalýzu. Její sochy stojí mezi fikcí a realitou, jsou inspirovány vlastními zkušenostmi, stejně jako mytologií, sny a smrtí.
Absolventka pražské AVU na letošní výstavě představí své sochy, ve kterých zpracovává svůj vztah s uměním jako takovým. Osobitým sochařským jazykem reinterpretuje klasické zpodobňování světců a náboženských motivů, zatímco výtvarně zpracovává svou vlastní víru v umění.
Nikola Emma vystavovala na různých místech v zahraničí i v České republice a studovala v Austrálii a Portugalsku.
Radek je nastávajícím diplomantem ateliéru sochařství na AVU. Ve své tvorbě flirtuje s křehkostí a ostrou geometričností tvarů. Nepoužívá však pouze sochařské výrazy, ale ubíhá k práci s dalšími médii a nebojí se experimentovat.
V současné době se Radek věnuje přenesené přírodní estetice, která se vyskytuje v designu, architektuře a dalších lidských kreativních projevech. Snaží se tento směr propojovat v dílech, a přitom navazovat na racionální přístup spojený s entusiasmem ze zážitků ze zenové meditace. To se odvíjí až aktuálním sublimujícím krystalickým objektům unikajícím do atmosféry.
Sára nastupuje do 5. ročníku u MgA. Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Její předešlé studie na AVU se ubíraly cestou k restaurování kamene, letos změnila obor na sochařství.
Vystudovala SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově – obor kamenosochařství, kde od roku 2015 vystavuje na vánočních slavnostech sochu Medvěda na náměstí.
V letošním roce se odpoutala od všeho, co znala a dala prostoupit své odvaze. V rámci výstavy VáclavART představuje sochy goril, do kterých promítá svou ztracenou dětskou hravost a odvahu v hledání vnitřní síly. Ve své tvorbě se zajímá o zvířecí anatomii a o podobnosti mezi zvířetem a člověkem ať už tělesné či povahové.
Cyklus Z krajů, suchý a olejový pastel, akrylový fix, na plátně, 2020
Je studentkou 5. ročníku v ateliéru malby u Josefa Bolfa a Jakuba Hoška (1. až 3.ročník u Michaela Rittsteina). Před akademií absolvovala bakalářské studium v ateliéru Ilustrace a knižní vazby na FDU Ladislava Sutnara v Plzni.
Ve své práci se zabývá svatebními rituály a zvyky spojenými s přírodními cykly a lidovými tradicemi – jejich původem a transformací do současnosti. Ve volných asociacích využívá jednotlivé prvky a symboly z těchto rituálních činností. Pracuje s estetikou blízkou ilustraci a z jednotlivých symbolů skládá příběhy se znepokojující atmosférou, které zároveň vypráví „pohádku“ našeho života. Volí několik přístupů – zejména kresbu na papír, ale i kresbu na dřevo, dřevěné a keramické objekty. V posledních pracích přikročila tematicky přímo k lidovým pohádkám, které odrážejí mentalitu lidí z doby, kdy se vyprávěly, a jejich přímost a často i krutost poukazuje na to, jací jsme byli a jací jsme dnes.
V rámci VáclavART vystavuje sérii 17 kreseb, které vychází z atmosféry těchto pohádek. Obrazy vycházejí z konkrétních zážitků z výletů po českých krajích, vesnicích, kopcích a lesích.
Adam absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v ateliéru figurálního sochařství a medaile u prof. Jana Hendrycha. Byl laureátem Junge Kunst 2016 v Passau.
Na VáclavARTu vystavuje dvě betonové plastiky psích torz.
Záměrně pracuje se zjednodušením a zobecněním formy. V případě torza neusiluje o portrét konkrétního psa, ale snaží se najít idealizovaný základní tvar.
Instalacím z množených figurativních soch se Adam věnuje kontinuálně.
Ve své tvorbě se Marie věnuje tělesnosti, otisku lidského těla a haptice. Většinou jsou její sochařská díla spjatá s figurou nebo jsou zaměřena na dotyk. Ráda v divákovi probouzí touhu dotknout se jejího díla a mít i jiný než vizuální vjem.
Na výstavě VáclavART autorka představí část své diplomové práce. Ve výloze v budově Forum v Jindřišské ulici máte možnost vidět sochu „Lustra“. Podle názvu jde o světelnou sochu v podobě lustru, ve které je otištěná ženská figura.
Marie vystudovala střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze, dále bakalářské studium na Fakultě výtvarného umění v Brně v sochařském ateliéru u prof. akad. soch. Michala Gabriela a vloni ukončila sochařské, magisterské studium u Mgr. akad. soch. Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarného umění v Praze.
1 | Markéta Kolářová – obrazy
1 Cyklus Midsummer, akryl a olej na plátně
2 | Patrik Adamec
2a Bez názvu
2b Bez názvu
beton, ocel, 2020
3 | Dagmar Kropáčová Morová
3 Otisk, beton, 2020
4 | Nikola Emma Ryšavá
4a Maruš
4b Šebestián
4c Bublina
4d Škatule
laminát, ocel, 2020
5 | Adam Velíšek
5a Torzo psa
5b Torzo psa
beton, 2017
6 | Michal Hradil
6 Konstrukt
beton, ocel, 2017
7 | Barbora Šemberová – obrazy
7 Cyklus Z krajů, suchý a olejový pastel, akrylový fix, na plátně, 2020
8 | Radek Směták
8 Křehká existence, PES vlákno, překližka, dřevo, stavební směsi, 2020
9 | Anna Krninská
9a Pádlař, beton, 2020 (-1.patro)
9b Vanda, sádra, cement, 2020 (přízemí)
9c Pádlař, dřevo, kov, 2020 (2. patro Pánské)
10 | Sára Svobodová
10a Gorila, příběh opičí, sádra, 2020 (2. patro)
10b Gorila MOMOTARO
beton, 2020 (3. patro Exquisite)
11 | Marie Videmanová
11 LUSTRA, bílé foukané sklo, ocel, železo, 2019
12 | Matouš Háša
12 Emesis, sklobeton, 2020
INFO = Infostojan k výstavě
Monika Vlková
Sdružení Nového Města pražského, z.s.
+420 603 46 00 76
Monika.Vlkova@centrumprahy.cz.cz
Jan Adámek
Sdružení Nového Města pražského, z.s.
+420 724 070 539
Jan.Adamek@centrumprahy.cz