2023
Umění na Václaváku
od 19. září do 16. října 2023
2023
Umění na Václaváku
od 19. září do 16. října 2023
O projektu
VáclavART
Je umělecký projekt, jehož cílem je uvést zajímavé umění mladých tvůrců do veřejného prostoru a letos výhradně do veřejných interiérů, oživit je tím, provokovat a přinést nové impulsy do diskuse o umění a podobě centrálních lokalit.
Letošní 6. ročník se odehrává pouze ve veřejných interiérech.
VáclavART podporuje zejména mladé, začínající umělce, dává jim možnost prezentovat svou práci a talent a pomáhá jim v jejich uměleckém rozjezdu.
Šestý ročník představuje na 25 uměleckých děl (sochařských děl a instalací, obrazů, kožených a textilních objektů) od 8 mladých umělců, pocházejících z Akademie výtvarných umění, ART & DESIGN INSTITUTU a pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové.
Na Václavák se tak po roce opět na čtyři týdny vrátí umění, křehké, subtilní i monumentální, bude ukázkou, jak lze interiéry oživit a zcitlivět veřejnost k jeho vnímání. Tématem ročníku je vztahování se k přírodě.
Hlavní část výstavy proběhne v pasáži Paláce Koruna a ve všech patrech módního domu VAN GRAAF.
Výstavu pořádá Sdružení Nového Města pražského, z.s a vznikla za podpory Městské části Praha 1.
VERNISÁŽ SE BUDE KONAT V PROSTORU VÝSTAVY V PASÁŽI PALÁCE KORUNA V ÚTERÝ 19. ZÁŘÍ OD 17:00 HOD.
Pořadatel
Sdružení Nového Města pražského (SNMP)
Spolek Sdružení Nového Města pražského slaví letos 18 let (vznikl 2005). Vyvíjí dlouhodobé aktivity směřující ke kultivaci a rozvoji centra Prahy a zejména Václavského náměstí a jeho okolí jako nejspíš nejdůležitějšího veřejného prostoru naší země. Snažíme se o tento prostor pečovat a zároveň vyvíjíme tlak na orgány státní správy a samosprávy, aby o něj pečovaly též.
Běžný chod spolku zahrnuje péči a aktivity směřující k zájmové oblasti spolku jako živému veřejnému prostoru pro všechny obyvatele a návštěvníky Prahy.
Mezi naše kulturní projekty jsou dvakrát ročně pořádané venkovní výstavy na Václavském náměstí. Fotosoutěž Dvě tváře Prahy, která je zaměřena na pravidelné monitorování vývoje centra Prahy v čase a ve vymezeném teritoriu a následnou práci se získanými materiály a poznatky vedoucí ke zlepšení nebo řešení situace v centru Prahy. Výstava uměleckých objektů a instalací ve veřejném prostoru VáclavART se letos představuje svým 6. ročníkem.
Spolek je také od července 2019 Koordinátorem správy veřejného prostoru v lokalitě Václavské náměstí a ulic 28. října a Na Příkopě a vykonává tak v reálném čase koordinaci správy této centrální lokality v oblastech čistoty, pořádku, technického stavu povrchů a mobiliáře, zeleně, mapování a monitoringu, od července 2022 jako smluvní partner MČ Praha 1.
Chceme centrum Prahy jako živý veřejný prostor pro všechny obyvatele a návštěvníky Prahy.
- Místo, kde je lidem příjemně a rádi zde tráví svůj čas.
- Místo inspirující a důstojné.
- Místo, na které můžeme být hrdi.
- Místo, které má svojí jedinečnou atmosféru.
- Místo, které neztrácí autenticitu.
- Místo, kde se dobře bydlí a žije.
Kurátor
Prezentovaná díla fungují jednotlivě i jako celek. Obrazy a objekty vystavené ve vitrínách Paláce Koruna se zaměřují na tématiku přírody v různých podobách jejího možného vnímání, od křehkých vyšívaných brouků, kožených objektů, které jsou poctou starým koželužným technikám po snové krajiny, které vznikaly soužitím dospělého světa s dětským a samotné krajiny okolo nás, či dávné příběhy vyprávěné skrze obrazy krajin a lesů.
Motiv přírody a našeho přístupu k ní, a naopak se dále prolíná i v dílech vystavených v módním domě Van Graaf. Zde jsou vystavené sochy, které svou tělesností evokují úzké spojení s přírodou, někdy jsou doslova přírodou prorostlé, fantazijní obrazy, kombinující techniky oleje a textilu v hravé jakoby ilustrativní podobě, kolorované laminátové květiny, které jsou slouží jako komentář k našemu násilnému zacházení s přírodním světem nebo věž, která může symbolizovat jak vyhlídku, stejně jako nesmyslné, přesto tak podstatné, stále nekončící dětské stavby.
Výstavou lze procházet různými směry a na jednotlivé exponáty je možné nahlížet v různých spojeních a hledat tak nové souvislosti mezi uměleckými díly a konfrontovat je se sebou samým a vlastním přístupem jak k umění, tak k přírodě.
Představeni jsou především mladí tvůrci pocházející z Akademie výtvarných umění, ART & DESIGN INSTITUTU a pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové.
Monika Vlková
Autoři
BcA. Eliška Astlová
(*2000, Praha)
Eliška Astlová se v malbě a umělecké tvorbě věnuje především zobrazení okolního světa. Ve své tvorbě se zabývá myšlenkou, zda realitu, jak vnímáme, vidíme správně, co se skrývá pod povrchem a kde je skutečný obraz okolního světa. Tak se zabývá barevným spektrem a reflexí či odrazy skutečného světa například na vodní hladině. Snaží se proniknout pod povrch a hledá pravdivost zobrazení.
Vystudovala scénografii a v roce 2023 dokončila bakalářské studium malby na Art & Design Institut pod vedením Romana Franty a Lukáše Miffka. Dále pokračuje ve studiu na magisterském oboru na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara.
Vedle nového pohledu na skutečnost a její formu experimentuje s krajinomalbou i figurální tvorbou v její barevnosti a novém pohledu na morfologii postav. Ve své tvorbě se zabývala nejen malbou a kresbou ale i dalšími uměleckými směry a formami. Proto vystavovala i na málo obvyklých místech, kde se snaží propojit klasické umělecké techniky malby na neobvyklých materiálech a v interakci s objekty a prostředím, kde instaluje svá díla.
V roce 2023 získala cenu veřejnosti v umělecké soutěži ČSOB „Dáváme kartám nový život.“ V rámci soutěže vystavila své dílo v galerii KODL. Uspořádala samostatnou výstavu „Soma figura“ v GMBS Gallery. Vystavovala na společné výstavě „Perspektivy“ v Novoměstské radnici. Její díla jsou také vystavená v Pasáži českého designu.
MgA. Františka Benčaťová
(*1996, Nová Baňa)
Františka je čerstvou absolventkou Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM. Její práce byly součástí několika kolektivních prezentací na DDW v Eindhovenu, stejně tak kolektivní výstavy Aš po Už(horod), která se nakonec přetavila i do knižní podoby. V Nika – malá galerie UMPRUM představila autorskou instalaci s Theou Chatrnou. Studijní a pracovní pobyty v Nizozemsku a Belgii ji přivedly k programování žakárového tkaní, kterému se momentálně věnuje.
Františčiny práce v sobě nesou pozitivní emoce, hravost a svěžest. Ráda používá výraznou barevnou paletu, strukturovost a důraz na detail. Signifikantním znakem jejích děl je rovněž experimentální přístup, díky kterému hledá nové způsoby zpracování materiálu či technologické postupy. Jelikož textil je dominantním materiálem, se kterým pracuje, často můžeme v jejích dílech vidět práci se vzorem, transformaci plošného a prostorového vyjádření. Autorka se soustředí na citlivé vyjádření konkrétní emoce či příběhu a s důrazem na intuici rozehrává naši představivost. Františčina tvorba se pohybuje na rozhraní designu a umění.
V rámci VáclavARTu můžeme vidět experimentální část projektu Koželužna (Tannery), která vznikla pro zmiňovaný formát Aš po Už(horod). Práce se zabývá rodinou továrníků Binkových z Krucemburku a reaguje na koželužné experimenty, které továrníci tvořili, aby dosáhli co nejžádanějších vlastností kůže. Františka snadným přístupem, znalostí materiálu a použitím jen tepla a vody manipuluje vlastnosti kůže a tvaruje z ní nové nezávislé objekty s náznakem funkčnosti.
Projekt Kvůli nešťastným broukům reaguje na báseň vytvořenou během ateliérové hry. Zároveň v sobě nese aktivní poselství o mizení důležitých článků biodiverzity v ČR, kterými jsou právě brouci. Zbytkové textilie nově spojuje digitální výšivkou. Projekt doplňuje hedvábný šátek, který vznikl jako imaginativní pojetí slov české hymny.
MgA. Dagmar Kropáčová Morová, DiS.
(*1990, Praha)
Dagmar vystudovala AVU v Praze v sochařském ateliéru u prof. Jana Hendrycha, magisterské studium dokončila v sochařském ateliéru Vojtěcha Míči.
Ve své tvorbě vychází z anatomie, pracuje s tělesností, otiskem. Dagmařina sochařská díla jsou převážně spojená s figurou, nebo jsou zaměřena na materiální stopu, či formu tvarosloví. Ráda v divákovi probouzí touhu dotknout se jejího díla. Často opakující se motiv dětské figury, nebo zvířete je hledání identity skrze tělesnost, formu a ty se stávají součástí obrazu. Autorka tak navazuje na vyjádření vnitřního chaosu sebe sama a zařazení ve společnosti.
V rámci výstavy VáclavART Dagmar vytvořila sochařské dílo s názvem Věž a sérii obrazů krajin.
Nesmyslné, přesto tak podstatné, stále nekončící dětské stavby.
Soužití “ dospělého světa s dětským“ a samotné krajiny okolo nás.
Autorka využívá stopy kartonu a znovu mu intuitivně dává nový tvar. Stává se tak formou, ve které si hraje se světlem a stínem, úhly, barvou a otiskem. Nepředvídatelnost tohoto přístupu vede její práci neočekávaným a uspokojivým směrem.
Často smyšlené pohledy na horizont a tvarování barvy v přechodech živlů bez receptů, se pro Dagmar stávají uvolňujícím gestem.
Jako máma sdílí tyto prožitky se svým synem. Využívá nečekaného zásahu do krajiny, který je pro ni dalším impulsem a naplňuje ji v její tvorbě.
MgA. Nikola Emma Ryšavá, DiS.
(*1990, Praha)
Nikola Emma se vždy zabývala různými kreativními výrazy, takže umění pro ni bylo jasnou volbu. Od studia keramiky přes design dřevěných hraček se dostala až k sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, do oblasti, ve které se mohla plně realizovat.
Práce Nikoly Emmy jsou plné neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, emocionálních a jindy strašidelných. Její díla často oscilují mezi fikcí a realitou a čerpají inspiraci z vlastních zkušeností, mytologie, snů, literatury a smrti.
Autorka má za sebou řadu výstav, a to nejen v České republice, ale také v zahraničí. Její práce byly prezentovány v galeriích jako je například DOX, Portheimka, a také v Českých centrech v Bruselu a Miláně.
Na letošním ročníku výstavy, představí své sochy nazvané Cruelty in full bloom a The Flower of Emojional Decay, které slouží jako komentář k našemu násilnému zacházení s přírodním světem.
MgA. Sára Svobodová
(*1996, Poděbrady/Nymburk)
Sára je současná absolventka ateliéru MgA. Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Její předešlé studie na AVU se ubíraly k restaurování kamene, ale jak šel čas změnila obor na sochařství.
Vystudovala SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově – obor kamenosochařství, kde od roku 2015 vystavuje na vánočních slavnostech sochu Medvěda na náměstí.
V letošním roce se můžeme dočkat jedné z jejích absolventských prací. Socha vousatého muže s králíkem nám ukazuje jakési hluboké pouto, mezi zvířetem a člověkem. Je to klidné spojení, plné důvěry i strachu, prostoupené láskou. Ve své aktuální tvorbě se Sára zajímá o zvířecí tématiku, dále o podobnosti mezi zvířetem a člověkem ať už tělesné či povahové, ale především nám autorka sděluje, jak je důležité být laskavý a pokorný.
Protože člověk je na vrcholu živočišné pyramidy, a proto je zodpovědný za osudy všech, kteří jsou pod ním.
MgA. Barbora Šemberová
(*1992, Praha)
V roce 2021 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby u Josefa Bolfa a Jakuba Hoška (1. až 3.ročník u Michaela Rittsteina). Před akademií absolvovala bakalářské studium v ateliéru Ilustrace a knižní vazby na FDU Ladislava Sutnara v Plzni. Ve své práci se zabývá svatebními rituály a zvyky spojenými s přírodními cykly a lidovými tradicemi – jejich původem a transformací do současnosti, občas ironickým pohledem. Ve volných asociacích využívá jednotlivé prvky a symboly z těchto rituálních činností. Pracuje s estetikou blízkou ilustraci a lidovému umění. Z jednotlivých symbolů skládá příběhy se znepokojující atmosférou, které zároveň vypráví „pohádku“ našeho života. Volí několik přístupů – zejména kresbu na papír, ale i kresbu na dřevo, dřevěné a keramické objekty. V diplomové práci přikročila tematicky přímo k lidovým pohádkám, které odrážejí mentalitu lidí z doby, kdy se vyprávěly, a jejich přímost a často i krutost poukazuje na to, jací jsme byli a jací jsme dnes. V posledních pracích se vrací přímo do krajiny a lesů kudy na svých čundrech prochází. Zobrazuje prostředí, kde se příběhy odehrávaly a historie je zde přítomna skrze skály, lesy a pozůstatky starých vesnic.
„Tato místa v člověku vyvolávají pocit přítomnosti historie a věčnosti. I přes vědomí toho, že některé lesy nejsou původní, evokují atmosféru společenství, které tu bylo dávno přede mnou a žije si svým životem. Živé bytosti pak můžeme vidět nejen ve zvířatech, která zde opravdu žijí, ale i ve stromech, kamenech, blatech a svazích.“
MgA. Michal Čeloud Šembera
(*1987, Brno)
Prolog
Civilizovaná Příroda a Civilizovaný Cizinec. Spolu žijí a prorůstají se v jeden celek. Cizinec se nabízí Přírodě jako konstrukční prvek, aby se mohla pozvednout a Cizinec už nemusel být nikdy sám.
Kapitola první
Civilizovaný Cizinec není v jádru destruktivní. Jen potřebuje porozumět a chápat okolí ve srozumitelných souvislostech. V případě úprav a oprav se jedná o dobročinnost, nikoli o brutální nešetrnou devastaci.
Civilizovaný Cizinec je závislý na určitém způsobu chování, myšlení. Definuje jej sociokulturní rámec jeho prostředí. Zaujímá stereotypní postoje, které mu napomáhají chápat komplexitu okolního světa, aby v něm mohl bez problému být činný jako plnohodnotná bytost.
-Systém Civilizovaného Cizince je to jediné, co existuje? Možná.
-Systém Civilizovaného Cizince je přirozeně nadřazený? Možná.
-Systém Civilizovaného Cizince předpokládá, že je možné být vždy zcela logický, racionální a objektivní? Možná, možná, možná.
Civilizovaný Cizinec je zakořeněn ve svém jednání natolik hluboko až možná ustrnul. Květy jeho úsilí se zbarvují pod jasným sluncem nevědomí do nevídaných barev.
Kapitola druhá
Hlavním hybatelem je zde Civilizovaná Příroda. Ta udává pravý směr růstu i degradaci.
Civilizovaná Příroda prodává své tělo Cizinci. Nestydí se, nepláče, je připravena ve všech formách i částech. Kupčí s fragmenty sebe sama po nespočet let. Je v tom jakási krása i úzus. Cizinci je stanoven časový limit, i když je dosti dlouhý, má jasným konec. Příroda neúnavně odpouští přešlapy potulného Civilizovaného Cizince a on je jí ve své podstatě vděčný.
-Systém Civilizované Přírody je uchvátit, polapit svou kořist, fyzicky i duševně. Možná.
-Systém Civilizované Přírody se nedopouští omylu. Možná.
-Systém Civilizované Přírody je brát vypůjčené bezvýhradně zpět. Ano, ano, ano.
Polekaná Civilizovaná Příroda se nepřizná. Neřekne ne, jen mlčí a poslouchá.
Epilog
Kompromis Kooperace je civilizovaný, futuristický, vytoužený, vyžadující jednání. Ano, chci.
Antonie Zichová
(*1998, Praha)
Antonie Zichová je studentkou malby na UMPRUM.
Ve své tvorbě inklinuje k ilustrativní malbě, s barevnou živostí a neustále se přetvářejícími se tématy. Opakujícím se motivem jsou postavy různého formátu prostupující prostředím obrazu, které se potýkají s bizarními i každodenními situacemi. Nadsázka se sexuálním podtextem je právě to, s čím Antonii baví pracovat a provokovat. Autorka se kromě malby, kresby a ilustrace věnuje také textilu/módě, kde aplikuje svou výtvarnou tvorbu.
Palác KORUNA, Václavské náměstí 1
1 l Barbora Šemberová
Řeka – suchý pastel na plátně, 2020
2 l Barbora Šemberová
Sen o posledním výletu – olej na plátně, 2022
3 l Barbora Šemberová
Krajina z posledního snu – kresba na plátně, 2022
4 l Barbora Šemberová
Před YOHO v Rockey Mountains – olej na plátně, 2022
5 l Barbora Šemberová
Rudé panorama – olej na plátně, 2022
6 l Barbora Šemberová
Modré panorama – olej na plátně, 2022
7–10 l Dagmar Kropáčová Morová
Krajiny I. – X. – akryl, pastel, 2023
11–12 l Františka Benčaťová
Garbiareň (Koželužna) – kůže, dřevo, 2018
13–14 l Františka Benčaťová
Kvůli nešťastným broukům – odpadové textilie, digitální výšivka, skleněné korálky, 2019
15 l Františka Benčaťová
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách – digitální tisk na hedvábí, 2019
MÓDNÍ DŮM VAN GRAAF, Václavské náměstí 17
16 l Dagmar Kropáčová Morová (-1. patro)
Věž – beton, karton, 2023
17 l Nikola Emma Ryšavá (1. patro)
Cruelty in Full Bloom – kolorovaný laminát, 2023
18 l Nikola Emma Ryšavá (1. patro)
The Flower of Emojional Decay – kolorovaný laminát, 2023
19 l Michal Čeloud Šembera (1. patro)
CIVILIZOVANÍ I/III – konstrukční ocel, beton, příroda, 2023
20 l Michal Čeloud Šembera (1. patro)
CIVILIZOVANÍ II/III – konstrukční ocel, beton, příroda, 2023
21 l Michal Čeloud Šembera (2. patro)
CIVILIZOVANÍ III/III – konstrukční ocel, beton, příroda, 2023
22 l Eliška Astlová (2. patro)
Covid Monster – bronz, 2023
23 l Eliška Astlová (2. patro)
Řeka Styx – lněné plátno, akryl, 2023
24 l Sára Svobodová (3. patro)
Vousáč s králíkem – sádra, 2022-3
25 l Antonie Zichová (3. patro)
Fauna / Flora / Omega – textil a olejové pastely na plátně, 2021
